když něco ve mně zemře

oplakávám potají
vzpomínky na cit
lásku
slzy s příchutí
hořkých vzpomínek
jakoby chtěly oživit
co mrtvo jest...

chvějící se rukou
chodím pravidelně hladit
aspoň Tvý jméno
vryté do kamene
mého srdce
už navždy

v tmavém rámečku
se mi vysmívá
Tvá fotka
-úplně poslední úsměv-
a já vím
nepatřil mně, žel

dva rudé květy
co působí na tomto místě
až nepatřičně
živě
omotávám černou stužkou

schovaná
za černou oponou
v doprovodu vzlyků
poslouchám
šumění deště
slaná voda odtéká
v provázkách smutku


slunce začalo svítit

a já se usmála