Ticho přemýšlení

Přísahám, že pero je má cesta z pekla
že má duše rozpouští se v inkoustu
všechna slova jsou mé slzy ze skla,
že má mysl soustředí se na pomstu.

Nikdo z Vás nevnímáte moji dřinu,
jak těžce se snažím provést změny
sliby jsou jako jehličí na modřínu
zmizí, když jsou zimou políbeny.

Slzy stékají z očích každého z Vás
kolují fámy, že lidé jako já bezcitní jsou
Ale já si opravdu nemůžu dovolit pláč,
páč Vaše slzy jsou na mých ramenou.

Prošel jsem tím tichem přemýšlení
proč všichni poštovní holubi odletěli?!
ta síla myšlenek se v prázdno mění
prostě nestaly se věci, co stát se měly.

stojím na konci, chci k tobě vzhlédnout
tvá ruka už nevyléčí má křídla zlomená
já jen, ještě jednou chtěl bych vzlétnout
než-li se mé snění nadobro dotkne dna!