 02.05.2009 2 1364(17) 0 |
Jsem jak uvadající kvítí,
jsem slunce, které přes noc nesvítí.
Jsem knot od dohořené svíce,
a to jen proto, že Ty tu se mnou nejsi více.
Jsem loď plující přes oceán,
Jsem jak motor který již ničím není hnán.
Jsem jak ve velkoměstě ztracená.
a to jen proto, že Ty jsi ten který mě zná.
Jsem modlitbou nevyřčenou,
jsem smlouvou usmlouvanou,
jsem tím čím nechtěla jsem být.
a to jen proto, že Ty mi nechceš odpustit.
Kdyby jen na malou chvíli,
alespoň Tvůj stín se ke mně uchýlil,
byla bych jak rosou oživená květina,
byla bych jak den který ránem začíná
jsem slunce, které přes noc nesvítí.
Jsem knot od dohořené svíce,
a to jen proto, že Ty tu se mnou nejsi více.
Jsem loď plující přes oceán,
Jsem jak motor který již ničím není hnán.
Jsem jak ve velkoměstě ztracená.
a to jen proto, že Ty jsi ten který mě zná.
Jsem modlitbou nevyřčenou,
jsem smlouvou usmlouvanou,
jsem tím čím nechtěla jsem být.
a to jen proto, že Ty mi nechceš odpustit.
Kdyby jen na malou chvíli,
alespoň Tvůj stín se ke mně uchýlil,
byla bych jak rosou oživená květina,
byla bych jak den který ránem začíná
03.05.2009 - 13:43Moc se mi nepozdává ta kostrbatost veršů, ale má pěknou myšlenku. Jen pozor na chyby a překlepy - poroto (místo proto), nějaká chybějící čárka a správně je "ke mně uchýlil"...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Proklínám
Předchozí dílo autora : Čarodějnice
