|
Asi ztrácím soudnost nad svými díly...a nad svou úctou...a nad vším ostatním kolem mě...ehm...tak jaká jsem?:-D
|
Srdce na tři kusy,
a mlátí jako o život,
v plicích stovky ran,
z vůně nedosažitelné ženy,
co svedla pohledem řidiče,
na malých okresních cestách,
něhy.
To se přece hned neví,
kolik bije úderů,
uprostřed něčí hrudi,
schválně nešlápneš na plyn,
kdybys MUSEL chtít,
přidat.
Až ti v horečkách,
zchladí tváře dva proudy,
čerstvé slané vody,
začneš mi možná konečně,
strašně pokorně děkovat,
že jsem ti jednou,
v tvým přešťastným životě,
pomohla.
Převleč si tu košili,
s tou rtěnkou na rukávu,
vypadáš jak můj,
milenec.
a mlátí jako o život,
v plicích stovky ran,
z vůně nedosažitelné ženy,
co svedla pohledem řidiče,
na malých okresních cestách,
něhy.
To se přece hned neví,
kolik bije úderů,
uprostřed něčí hrudi,
schválně nešlápneš na plyn,
kdybys MUSEL chtít,
přidat.
Až ti v horečkách,
zchladí tváře dva proudy,
čerstvé slané vody,
začneš mi možná konečně,
strašně pokorně děkovat,
že jsem ti jednou,
v tvým přešťastným životě,
pomohla.
Převleč si tu košili,
s tou rtěnkou na rukávu,
vypadáš jak můj,
milenec.
Ze sbírky: Deset rán pro princeznu
17.04.2009 11:37
děkujííí (červenající se smajlík :-))...no ty čárky...pravda,že moc nevyšli,ale co už :-)
17.04.2009 10:11
Nádherná, nádherná, nádhernááááááá! Tleskám a tiše žasnu. Mám jedinou pidipřipomínku: příliš mnoho čárek v básni.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.