Ve chvíli, kdy pro mě svět nic neznamenal, ve chvíli kdy mi tlukot vlastního srdce vadil více než můj smutek...
přidáno 14.04.2009
hodnoceno 1
čteno 1389(12)
posláno 0
Jo pohoupat se na špagátu
a z výšky vidět svět
navždy z lásky vzdát se kabátu
a k tichému nekonečnému spánku spět

Toť můj úděl tady je
přestávám už dýchat dál
srdce rozervané už dosluhuje
a já tiše umírám
přidáno 14.04.2009 - 20:34
Je z nitra Tvého vyrvána,
zní mi jako Nirvána

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední konec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dál

» narozeniny
Sarazin [18], milancholik [17], saly89 [17], CDStrojvedouci [15], BrS [14], dilada [12], Dark [9], Vorejs [8], tomaskral [5], Šťáňa [4], lll.5222 [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :
Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming