Vsáknutí

Viděl jsem náladu druhé víry
Smekla přede mnou a chvíli setrvala v mlčení
Aby mi zdůraznila
Jak moc po ní musím toužit

Ptám se, řekl jsem
Proč mě opustily sny o uzdravení?
Zasmála se a potřásla svými zlatými myšlenkami
Radostný vítězi, to ti naivita zcela zaslepila duši?

Nejsem vítěz, jsem zbabělec
Utíkal jsem a schovával se
Mé oči se nechtěly otevřít
A já jsem jako slepec klopýtal k vrcholu vlastních lží

Můj vnímavý básníku, pohádko milosti
Ve svém blouznění… což jsi měl na výběr?
V sevření netvora, zvěda zášti a naděje
Přesto jsi měl sílu vykřiknout a toužit po mně

Nevěřím, miláčku z hlubiny
Jsem v nejistotě a pochybnosti vlastním zrádcem
Hříšník tě nevolal, nestál o tebe
A ty ses nadechla a stala se mnou

Černé tvé představy, hluché a prázdné
Žiješ ve smrti a dýcháš vodu
Ledy roztály a mýtický oheň vzplál
Důvěřuj mi a poznáš, že netvora není víc