|
Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/lide/uvnitr-chladu/
|
Vše,
všechno
svět
jednou přebolí
vymizí
uhrane se pohledem
průzračným potokem
vyschlým údolím slz
šedivými vlasy
stane se
i poslední bytost
schránkou
opraženou kůží
pod posledním letním sluncem
v krabici z nedostatku dřeva
tou předposlední
zbytečnou
omáčkou
na dezertu.
Každý každému svému
pomníku
z přežitku
dá svůj poslední polibek
na čelo z mramoru
s pozlaceným
iniciálem
minulost pro nezamyšlení
sladce spící
uvnitř chladu
vydechlé skály
vytěžené.
všechno
svět
jednou přebolí
vymizí
uhrane se pohledem
průzračným potokem
vyschlým údolím slz
šedivými vlasy
stane se
i poslední bytost
schránkou
opraženou kůží
pod posledním letním sluncem
v krabici z nedostatku dřeva
tou předposlední
zbytečnou
omáčkou
na dezertu.
Každý každému svému
pomníku
z přežitku
dá svůj poslední polibek
na čelo z mramoru
s pozlaceným
iniciálem
minulost pro nezamyšlení
sladce spící
uvnitř chladu
vydechlé skály
vytěžené.
06.04.2009 20:34
Ono, ty názvy jsou dost zavádějící, kolikrát je netrefím a celé to zkazím, ale nějak mi to k dané situaci přišlo nejvhodnější ... tak sám netuším :-)
06.04.2009 19:46
Jako bych s každým veršem cítil hlad po tom následujícím, je možná škoda, že z básně necítím také onen chlad. Možná to chce jen jiné duševní rozpoložení...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.