Snová země

Tam v modré lese, kapradí,
kde cítit stromů dech,
tam kouzla sny ti přivábí,
jen klidně plynout je nech.

V to místo věčného klidu,
kde čas nespěchá,
vkročila síla lidu,
ta síla nezměrná.

Spojeni jednou myslí,
jak horská lavina,
otřásli snovou zemí,
naděje zhasíná.

Má smutná duše bloudí,
v těch širých dálavách,
kde zemřelo snad vše,
jen víra zůstává.

Tou vírou, tou se živí,
to světlo mlhavé,
bliká, mží se a třpytí,
kdoví? Snad nezhasne.

Mé srdce stále doufá.
"Přijď dítě, jenom přijď,
ta naděje v tvých rukách,
snad dovolí nám žít."

Tak řekli mnohé bytosti,
co obývaly les,
tu snovou zemi bez mraků,
na kterou prach se snes.