Jsem...

Jsem
posledním zrnkem písku
co zbylo na poušti,
sněhovou vločkou
co na slunci pomalu se rozpouští

Jsem
ubohou mátohou
jež cosi slepě ve tmě hledá,
věřícím bez Boha
co v naději marné k němu zraky pozvedá

Jsem
mouchou černou
děti utrhly jí křídla,
hlubokou vráskou
kterou se stáří vtírá

Jsem
květinou bez listů
nikdo jí nedal pít,
bezrukým houslistou
jehož tóny nemohou nikdy znít

Jsem
tenkou bílou nití
snadno se přetrhne,
bestií bez citu
co z řetězů zoufale se rve

Jsem
štastná asi jako rýha v zemi,
bílý tulipán špinavý od bláta,
velký muž jehož srdce těžké je a ze zlata,
snad slunce kterému vzali svit
Co z toho všeho já můžu být...