 06.03.2009 2 1041(11) 0 |
Pod obrazem krásné ženy
se až k slzám dojímám,
připadám si jak zatracený,
když láhev vodky objímám.
Nechala jsi mě na holičkách
stát uprostřed temnoty,
každý večer teď při svíčkách
plaším stíny samoty.
Osud zřejmě neměl zbytí,
když uštědřil mi lekci,
na tvém hrobě vadne kvítí,
já už tam chodit nechci.
Život dávno pozbyl ceny,
v očích prázdna odraz,
pod obrazem svojí ženy
jsem zpitý pod obraz.
se až k slzám dojímám,
připadám si jak zatracený,
když láhev vodky objímám.
Nechala jsi mě na holičkách
stát uprostřed temnoty,
každý večer teď při svíčkách
plaším stíny samoty.
Osud zřejmě neměl zbytí,
když uštědřil mi lekci,
na tvém hrobě vadne kvítí,
já už tam chodit nechci.
Život dávno pozbyl ceny,
v očích prázdna odraz,
pod obrazem svojí ženy
jsem zpitý pod obraz.
07.03.2009 - 21:07téma vcelku obyčejné... zpracování ujde... ale je docela paradox, že vycpávková slova (jak, teď, už, ) ti rytmus kazí, než aby ho vyspravovaly... konec je docela vypointovaný...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pod obraz : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ???
Předchozí dílo autora : Vzpoura exkrementů
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
antropii [13], An!tta [13], lantha [13], angel005 [13], Šuměnka [13], le Rato [11], M.M&H [9], Pikus [9], EileenHannah [4], DrMartin [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
