 06.03.2009 2 1101(11) 0 |
Pod obrazem krásné ženy
se až k slzám dojímám,
připadám si jak zatracený,
když láhev vodky objímám.
Nechala jsi mě na holičkách
stát uprostřed temnoty,
každý večer teď při svíčkách
plaším stíny samoty.
Osud zřejmě neměl zbytí,
když uštědřil mi lekci,
na tvém hrobě vadne kvítí,
já už tam chodit nechci.
Život dávno pozbyl ceny,
v očích prázdna odraz,
pod obrazem svojí ženy
jsem zpitý pod obraz.
se až k slzám dojímám,
připadám si jak zatracený,
když láhev vodky objímám.
Nechala jsi mě na holičkách
stát uprostřed temnoty,
každý večer teď při svíčkách
plaším stíny samoty.
Osud zřejmě neměl zbytí,
když uštědřil mi lekci,
na tvém hrobě vadne kvítí,
já už tam chodit nechci.
Život dávno pozbyl ceny,
v očích prázdna odraz,
pod obrazem svojí ženy
jsem zpitý pod obraz.
07.03.2009 - 21:07téma vcelku obyčejné... zpracování ujde... ale je docela paradox, že vycpávková slova (jak, teď, už, ) ti rytmus kazí, než aby ho vyspravovaly... konec je docela vypointovaný...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pod obraz : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ???
Předchozí dílo autora : Vzpoura exkrementů
