prší

Zelená tráva dýchá na mě svou nevinnost
a čistotu
svěžest
Déšť stéká do okapů
shlíží se v loužích
nechává mě tápat
/nebe je na chodnících/

Staré fotky ležící na stole.

Podivná nostalgie
kterou za čas opláču
-ale ne teď-

Budu se spkojeně dívat
na svoje opilecký ksichtíky
/v zrcadlech a na fotkách
který teď zahazuju/
a ráno se jim smát.

Chci dál žít.

Víc než kdy dřív.
Musim.