Píseň udatného reka

Již cítím smrt na jazyku
a není vůbec kam se hnout,
však místo zoufalého vzlyku
snažím se jí ven vyplivnout.

Udělal bych možná lépe,
kdybych život nyní vzdal,
ale dokud mé srdce tepe,
budu se pro něj bíti dál.

Z Tvé lásky vykovám si zbroj,
oře vykouzlím ze své touhy,
potom se vrhnu v lítý boj
pro okamžik, byť jenom pouhý.

Budu se bránit jako zvíře,
nehty škrábat do kůže,
zuby zas kousat do pancíře
a doufat, že to pomůže.

Ve chvíli oné kruté seče
Tvůj milý úsměv přijde vhod,
do žil mi nová síla vteče,
pak nekonečno stlačím v bod.

Budím modlitbu v nitru spící,
před Bohem hříchů lituji,
chci ještě tolikrát Ti říci,
jak moc Tě, Lásko, miluji.