|
.
 07.02.2009 8 1625(21) 0 |
Potkala jsem smutného básníka
co přestal věřit v sílu lásky
poustevník s dušičkou komika
s večerem denně mění masky
Psal verše krásné, plné něhy,
jsou v mnohých ženách vetknuté,
teď ukrývá se, pouští jedy,
nechává dveře zamknuté.
Schází mu síla, vůle, víra,
zlobí se na celičký svět,
pod hrdou slupkou v srdci díra
chtěl by se radši nevidět..
S osudem bojuj, je to prevít,
zas další zkoušky připraví.
Básníku milý, Tebe nemít,
kdopak nás tady pobaví?
co přestal věřit v sílu lásky
poustevník s dušičkou komika
s večerem denně mění masky
Psal verše krásné, plné něhy,
jsou v mnohých ženách vetknuté,
teď ukrývá se, pouští jedy,
nechává dveře zamknuté.
Schází mu síla, vůle, víra,
zlobí se na celičký svět,
pod hrdou slupkou v srdci díra
chtěl by se radši nevidět..
S osudem bojuj, je to prevít,
zas další zkoušky připraví.
Básníku milý, Tebe nemít,
kdopak nás tady pobaví?
17.12.2015 - 18:48Co když ale nepřestal věřit v sílu samotné lásky, ale pouze v to, že by ještě mohl patřit k jejím vyvoleným? Že prostě láska je tu pro každého kromě něj samotného? :-(
03.03.2009 - 09:41Tahle se ti moc povedla...:) vzpomněla jsem si na Hrabětovu Horečku...měla bych si ji znova přečíst...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Básníku! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Láska
Předchozí dílo autora : V Tobě
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
