|
.
|
Potkala jsem smutného básníka
co přestal věřit v sílu lásky
poustevník s dušičkou komika
s večerem denně mění masky
Psal verše krásné, plné něhy,
jsou v mnohých ženách vetknuté,
teď ukrývá se, pouští jedy,
nechává dveře zamknuté.
Schází mu síla, vůle, víra,
zlobí se na celičký svět,
pod hrdou slupkou v srdci díra
chtěl by se radši nevidět..
S osudem bojuj, je to prevít,
zas další zkoušky připraví.
Básníku milý, Tebe nemít,
kdopak nás tady pobaví?
co přestal věřit v sílu lásky
poustevník s dušičkou komika
s večerem denně mění masky
Psal verše krásné, plné něhy,
jsou v mnohých ženách vetknuté,
teď ukrývá se, pouští jedy,
nechává dveře zamknuté.
Schází mu síla, vůle, víra,
zlobí se na celičký svět,
pod hrdou slupkou v srdci díra
chtěl by se radši nevidět..
S osudem bojuj, je to prevít,
zas další zkoušky připraví.
Básníku milý, Tebe nemít,
kdopak nás tady pobaví?
17.12.2015 18:48
Co když ale nepřestal věřit v sílu samotné lásky, ale pouze v to, že by ještě mohl patřit k jejím vyvoleným? Že prostě láska je tu pro každého kromě něj samotného? :-(
03.03.2009 09:41
Tahle se ti moc povedla...:) vzpomněla jsem si na Hrabětovu Horečku...měla bych si ji znova přečíst...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.