přidáno 24.01.2009
hodnoceno 0
čteno 1245(12)
posláno 0
na plátně kin
se prochází s tak bolestivou samozřejmostí
víla ztracených stvůr

žádným pohybem nevyženeš z těla
rozpustný myšlenky
pocity jak z rozpustnýho prášku

na ulicích, za okny, po chodnících
se plazí zima
a ráno
každý den
každé ráno
tě ta zima zdraví v zrcadle

buší ti na okna
jako vichřice ti šeptá do spánku
do snů z nočních můr
ti šije niterné lži

svými kroky vyhledáváš
úžlabiny ve strachu
za dalším rohem
za dalším rohem
za daším....

se obrátím

a bude svítit slunce
jako nezměrný bod na obloze..

jedinou bolest kterou potřebuji
je cítit jeho prach v očích
svůj prach...
vlastnit jen s proudem
tvého světla...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Padá opona... sněží.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Cit nemůže být pravdou
Předchozí dílo autora : Bytí přespáním nad obrazem

» autoři online
Hanulka
» narozeniny
vvlcica [16], JohnnyB. [15], Daniela [14]
» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :
je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku