Inkognito

mám schovaná svá tajná přání
na místech která neříkám
čekají na má pohlazení
a tak k nim často pospíchám

tělíčka slabá polonahá
jsou zahalená v závoji
že na ně cizí ruka sahá
teď už se vůbec nebojí

živím je často dnem i nocí
jsou jako děti mají hlad
sílí a často bez pomoci
do mých snů jdou si večer hrát

čím víc se snažím tím víc chtějí
hřejivou realitou být
nechtějí jenom po závoji
sami tak inkognito žít