|
Zřejmě třináctá o něm.
|
Den po půlnoční mši
se naplní můj strach,
moje bolest prohloubí,
cit se mění v prach,
chvěji se a počítám,
i dvě hodiny nato,
že vědecky zato
se jako pískle rozplývám.
Vědecky zato se malá holka
neumí mít ráda,
a všechen med, co slyší zpívat
pokládá za lživý soud.
Snad můžeme v oblacích plout,
snad smím se výšek bát,
jen jedna věc mě trápí dál:
Co spočívá v mysli tvé...
A tak se v obavách chvěji,
přestože má přání
zůstanou jen snění.
se naplní můj strach,
moje bolest prohloubí,
cit se mění v prach,
chvěji se a počítám,
i dvě hodiny nato,
že vědecky zato
se jako pískle rozplývám.
Vědecky zato se malá holka
neumí mít ráda,
a všechen med, co slyší zpívat
pokládá za lživý soud.
Snad můžeme v oblacích plout,
snad smím se výšek bát,
jen jedna věc mě trápí dál:
Co spočívá v mysli tvé...
A tak se v obavách chvěji,
přestože má přání
zůstanou jen snění.
..také mi to přijde trošku zmatené..zároveň mě to i trochu bolí - občas také bývám jen pískle, malá holka co se neumí mít ráda...avšak, nezoufej...co se má stát stane se :)
Vědecky zato? To mi nedává smysl, nemělo být spíš vzato? I tak je to ale docela zmatek, bohužel...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

