Poslední řádek

 nostalgik
 10.12.2008
 básně/život
5
1891 (24)
0
K závěti poslední dám řádek,
ten, s mého těla odkazem,
ať bez sporů a pozdních hádek
zda oheň nebo chladná zem
mají právo svrchované
objetí dát mi poslední
Že dáno je, jen co je psané,
zde závěť je a mé přání v ní

Snad marnost vane z toho gesta,
jít vinicí pod slunce žárem,
dát přednost tichu velkoměsta
co ochrnulo sněhem, mrazem
když bezstarostný, volný synek
následován černou paní,
spánek hledá, odpočinek,
však nezaváhám chvíli ani

Do kšaftu píši svoje přání:
Chci očistit se v ohni řece,
zemi, ji v dobrém znám i zlém,
nevděčník být nechci přece,
svým odměním se popelem
 10.02.2009 21:31
 trenérka
"prach jsem a v prach se obrátím,
než vstanu v jiném století"
....duše spálit nejde, že?
 11.12.2008 20:57
 Verena
trochu této básni nerozumím, ale vyznívá mi nějak koncem...proč?
 11.12.2008 19:46
 isisleo
:-)
 10.12.2008 08:43
 ivkaja
Ano, mezi tvými řádky,
tvůj úsměv kdesi v skrytu vidím...
Zvolíš velkoměsta objetí,
když vánoční se blíží svátky?
Kdesi v obrazech se skrytě tají,
(já neskrývám dojetí)
odkud přišla píseň,
jež loutny hrají...
(kterou teď do not píšeš potají:-)
 10.12.2008 07:43
 PrimaDen
Verše hodné nostalgika...nostalgické a ponuré, ale skvěle napsané:-))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.