Anarchie

Poprvé,
půjdu s osamělým vlkem,
do jeho vymyšlené krajiny,
rozsypu hrách do kouta,
a pokleknu po vzoru darebáků.

Pořád,
chodím v ulicích,
když trhám na kousky,
cosi co se stalo,
a nejde se odestát,
srdce se zastavilo,
protože musí se smát.

Pozdě,
jen sebe potřebuješ,
možná opravdu pláčem,
ty doufáš že poletíme,
můžeme si to dovolit?

Naposled,
odpouštím anarchii,
vyčítám si svobodu,
stříhám pavoučí sítě,
pohřbívám ulovené mušky.

Dvojtečka-pomlčka-hvězdička