třetí kapitola
přidáno 02.11.2008
hodnoceno 0
čteno 1210(5)
posláno 0
Stalo se to ten večer, kdy byli Tomasz a Marcin na večeři u majitele budovy zdejšího divadla. Stalo se to, když měla horečku a zůstala sama doma. Ten večer nebyl úplněk a jediný, kdo viděl hvězdy na obloze byla právě ona. Seděla u okna a bylo jí smutno, nevěděla co jí schází, ale zoufale po tom toužila. Šla si udělat černý čaj, chtěla cítit tu vůni, kterou žádný řečník nedokáže popsat dostatečně nádherně. Nikdy čaj nesladila, nikdy také neměla takovou chuť na cukr jako nyní. Kuchyňka byla plná poliček a zásuvek, Zofia prozkoumala každou krabičku, sklenici, všechno co viděla; ale cukr stále nenacházela. Když už si myslela, že v jedné sklenici cukr je, změnil se v sůl. Zofia sklenici mrštila o zeď, sesula se k podlaze a z očí jí padaly slzy.
Rozhodla se jít spát, vzala si deku a lehla si do postele. V noci ji navštívili její kamarádi z dětství. Smáli se, byli šťastní, i ona byla šťastná. Probudila se až okolo poledne, Tomasz a Marcin tam už nebyli. Šla do kuchyňky a našla na stole vzkaz, že vypadá příšerně a měla by si dnes ještě odpočinout, do divadla nemusí. Zofia si ovšem další den v tomto pokoji nedokázala představit, už nechtěla být sama. Vzala deku, čaj a do divadla stejně šla. Je zvláštní, jak se to, co nejvíce nenávidíme, dokáže rychle proměnit v to, bez čeho nedokážeme žít.
Pozorovala zběsilé pohyby na podiu, bolela ji z toho hlava a viděla všechno rozmazaně, ale byla ráda, že je vidí. Tomasz vypadal unaveně, Marcin utrápeně, oba dva se usmívali, jako kdyby jim někdo nasypal jed do ranní kávy. Nechtěla, aby o ní věděli, tak seděla až docela vzadu, měla ale nepříjemný pocit, jako by ji někdo pozoroval. Rozhlížela se okolo a nikoho neviděla. Po chvíli přece spatřila někdo proběhnout za sedačkami poslední řady. Vypadala jako víla, protože za ní vláli dlouhé světlé vlasy. Po chvíli přišla až k Zofii a upřela na ní pohled. Mohlo jí být tak deset let a měla oči tak tmavé a hluboké, že zapomněla kde je a že jí někdy něco scházelo.
Nabídla dívce čaj. Vzala si hrnek do ruky, ale nenapila se. Upřeně pozorovala děj na podiu a vypadala, tak soustředěně, jako se to u dětí moc často nevidí. Když podávala Zofii hrnek zpět, hrnek spadl na zem, roztříštil se na malé střípky a čaj se rozlil po podlaze. Těžko určit kdo hrnek upustil, nebylo na koho svést vinu, neboť dívka vyběhla z divadla stejně rychle, jako čaj z hrnku.

ikonka sbírka Ze sbírky: Vynucené úsměvy

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vynucené úsměvy III. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : zelená stěna všude okolo
Předchozí dílo autora : Krajina přílivu

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
človiček, Idara, shane, štiler
» narozeniny
Monsignore [13], Edit [9], Jekaterina [6]
» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :
Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku