Je to první dílo (jestli se to tak dá nazvat), které sem vkládám. Omlouvám se za případné chyby.
přidáno 10.10.2008
hodnoceno 5
čteno 1887(23)
posláno 0
Půlnoc je za námi, slunce však nikde,
A světu vládne tíživá tma,
Ležíme spolu, držím tě s láskou,
šeptám ti do ucha „jsi nádherná.“

Líbám tě na rty, lásku ti vyznávám,
Ležím tu u tebe, přesto však sám,
V ruce mám nůž a postel je mokrá,
Je to snad krev? - sám sebe se ptám.

Jak já tě miluji, tvé tělo, tvé oči,
Přesto však jedinou chybičku máš,
Přes plné rty i nádherné tváře -
Miláčku můj, proč se neusmíváš?

Teď mě však napadá – to bylo včera!
Již jsem tvůj obličej tak rozzářil,
Stačilo vložit jen čepel do úst,
Přitlačit, úsměv se hned podařil.

Tvé oči jsou teď ale tak chladné,
Už se z nich veškerý cit vypařil,
Lásko má, dělal jsem to pro tvoje dobro,
Pověz mi jen, co jsem zas pokazil?
přidáno 06.02.2012 - 00:12
Krvakyneni moje, rýmy nám bruce lee (bruslí) ale jako prvotina proc ne
přidáno 14.06.2011 - 08:41
Wow.
přidáno 10.10.2009 - 01:07
Na prvotinu moc fajn. :)
přidáno 09.11.2008 - 20:48
asi trochu tlačil na pilu, potažmo kudlu, ale že nic neřekla, že jo? Je těžké psát z pohledu někoho jiného? Z pohledu jiného pohlaví dokonce? Zvládla jsi to hezky, mi se tahle prvotinka zalíbila. Má TO. To co uchopí pozornost do hrsti a drží ji až dokonce.
přidáno 10.10.2008 - 20:59
mno, tak ta je trochu hororová...možná brutální ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming