Žíňovec

Ve větru vlají oslí žíně,
nic nedělá, jen zívá líně,
čumí na ten bordel v dílně,
něco se mu bouří v klíně.

Jeho velkou životní vizí,
je jak prznit ženy cizí,
jen své potěšení sklízí,
vytřepe pytel a rychle mizí.

On se vším poradí si hravě,
díky nápadům v jeho velké hlavě,
práce mu jak lejno smrdí,
i když přesný opak vždy tvrdí.

Úsměv falešný, jazyk hadí,
pravda je to, co mu nejvíc vadí,
a tak lezou jen hnusné sračky,
z jeho nevymáchané klapačky.

Radost udělá mu podlá zrada,
to pak leckomu spadne brada,
nasnadě je tu dobrá rada,
kryj si před ním holá záda.

Lakota je pro něj pravá víra,
závist jeho mozek těžce sžírá.
V charakteru zeje obří díra,
když svou laskavost jen předstírá.

I když se jak vítěz tváří,
myslí si, jak se mu dobře daří,
nebude veselé jeho stáří,
na každou svini se voda vaří.

Jednou i ta největší svině,
přijde o své oslí žíně
a nejednoho pak potěší,
že vzduch je opět čistější.