Prokletí

Jdeme po louce-
Jako by jsme letěli.
A měsíc nám svítí
Na cestu.
To abychom nezabloudili.

V dalekém světě –
mezi stromy
světélkují světélka.
My je vidíme,
Vidíme postavy s lampami.

Najednou se vynoří
Z hlubokého lesa
Třpytící se závoj.
Je to řeka, která
Poklidně plyne v dál-
Jako čas.

Jsem vánek,
Našlapuji bosou nohou
Na hladinu a vznáším se.

Nikdo nás dva nevidí.
My dva – jako stíny
Košaté koruny lípy,
Procházíme světem.

Počneme létat –
Podobni ptákům.
Tak volní,
tak osvobozeni od všech strastí.

Ale bloudit budeme věčně.
Věčně budeme pozorovat ta světélka
V domech mezi stromy,
Věčně budeme tančit po vodní hladině.

Za jakou cenu?