přidáno 11.10.2025
hodnoceno 7
čteno 196(7)
posláno 0
Meluzíny
Písně léta odezněly a v dešti listí,
co v mlze stesk svůj roní
já tiše rozjímám.
A vítr svěží větve stromů čistí,
zem po mandlích hořce voní,
já smutek nevnímám.

Teď v chóru plískanic a deště,
co pole s lesy smývá
po cestě se potácím.
Na slunce občas vzpomenu si ještě,
jak paprskem se na mne dívá
a po cestě se potácím.

Písně léta odezněly a v širém kraji
nezní špaččích letek rej.
Já přesto vzpomínám.
Na dívku krásnou tak, až dech se mi tají,
s níž mi tenkrát bylo hej
a proto vzpomínám.

Bylo krásně s dívkou v tváři bledou,
když meze dávali nám přístřeší
I na to vzpomínám.
V polibcích, jež nás k hříchu svedou
a srdce naše potěší,
ach, jak na to vzpomínám.

Kde se skrývá dívka s tváří bledou,
proč mezí teď jdu siře sám,
ač na ní pořád vzpomínám?
A kudy mě ty cesty vedou,
že bláto na svých botách mám
a míle v nohách nevnímám.

Teď v chóru plískanic a deště,
co zní jak nářek meluzín
po cestě se potácím.
Chlad mne svírá jako kleště,
v dáli světel nevidím
a po cestě sám se potácím.
přidáno 13.10.2025 - 00:05
Když se občas ve slově opakuju, tak se vždy leknu a hledám náhradu. Mám to natolik vžitý, že to se mnou vždy škubne, ale tady jde o zdůrazňování téhož v rozdílných alternativách tak to škubání odpustím. Postojově krásná.
přidáno 12.10.2025 - 20:22
Yana: vaše slova mne velmi potěšila. Cením si toho.
přidáno 12.10.2025 - 16:59
Moc hezká, chválím.
přidáno 12.10.2025 - 09:28
Je nádherná, vlastně mě zaujalo i to neobvyklé rýmování a opakování, vnese nás do rozervanosti básníka, poutníka, vnímám nostalgii, chlad, bolest a snad i tu meluzínu slyším a jsou v té básni moc hezká originální místa
přidáno 11.10.2025 - 15:16
Dandy: krásná odpověď...sice gramatika trošku trpí...ale...
přidáno 11.10.2025 - 14:17
nádherné
přidáno 11.10.2025 - 07:44
Ač podzim odnáší ty skutky.
Netřeba jak listí tlit.
Osyřele jsou ptačí budky.
Ze střípků té krásy,lze si i
ponaučení vzit.
Ikdyž vtváři ulpí torzo
pavučiny.
Nechme jej jako koráb
z prstů plout.
Snad jako o o
my nalezneme
přívětiví kout.
Klopítne každý
však k čemu to
vždyť to není na ždy.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Meluzíny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vy zelení hájové
Předchozí dílo autora : Loučení na rohu ulice

» nováčci
Zubova
» narozeniny
balda [18], cambria [15], Don Pollyone [13], kvaj [4]
» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :
Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming