Minulost

Ta plachost nahých víček.
Oči jak střípky třepotavé.
Konejšivý plamen svíček.
Vše tak nějak malé.
Slovo s rozkazem až znělo,

jak by kanon spustil salvu

Další šanon zmizel v herbáři dne asi napořád.
Smím ti dát pusu cvrnklo slovo do ucha.
Zase nebyla jsi přítomna nebo ano,

však nestojíce o mou přítomnost.
Víčko nahé zamrkalo, kamsi jinam.
Já nebyl u tebe host.

Zvyknout si na přitomnost,
která se tak rychle stává minulostí.
Už mlčím proč zamotávat se do hloupostí.
Taliř oběda už vychladl zcela.
Ta chvíle mohla byt i skvělá.
Co s tím, sousto na patře se valí,
dnes se nepostím.

Jen vidět, jak na někoho se ty oči pousmály.
Jsem minulost, vím.