24.08.2025
6
335 (9)
0
Větu jak poslední minci
neobracím.
Vyřknu ji, bude smět.kráčet.
Nebo jen na prázdno polknu a zanikne.
Slova pro svá souvětí pestrost.
Pohladím tvou dlaň,
zahoříš nebo ji stáhnu trochu dál
a v očích ti zůstane smutek.
Nevím sám, do které role bych utek.
Zas hercem jsem,
svého dne bez námětu.
Už prohodil jsem slovo Ahoj !
Chtěl bych přidat větu.
Slova kam poděla se?
Mlčím pro krásu tvých očí.
Vím, že jsem,
ty kolem mne se touláš.
Pro setkání duší.
Mlčet sluší ?
Moc slov  stává se bajkou.
Víš, já nikoliv, co bude.
 25.08.2025 19:59
Psavec: Děkuji.
 25.08.2025 16:27
Hezká.
 25.08.2025 15:18
Orionka: Děkuji,vždy to píši jen tak cestou.
 25.08.2025 15:16
Miras2250: Děkuji za komentář.
 25.08.2025 10:35
Jsou tam opravdu hezká místa, ale i nesrozumitelná, ten poslední verš tedy úplně. Škoda, že se nepovedlo vychytat mouchy, přitom by možná stačila jen trocha trpělivosti. Myšlenka je to pěkná.
 25.08.2025 08:37
Je to křehké vyznání muže, který hledá odvahu říct víc než jen „Ahoj“. Cítí, že slova mohou být mostem k dívce, kterou má rád, ale bojí se, aby je nepromluvil špatně a neztratil kouzlo její blízkosti.
Moc dobře to znám, když slova nejdou ven. Výstižné - Díky. Měj krásný den. Miras

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.