Příšera

Snažím se
marně
tmu obrátit naruby
vykřesat život
z propasti záhuby
furt dokola
rozsvěcuji a zase zhasínám
asi špatný kabel
asi zimní slunce ledy nerozpustí
ne všechny řeky ústí do moře
někdy kořeny prorostou skrz asfalt
ale jindy
uhyne strom

odmala pod mou postelí
bydlí příšera
už ji trochu znám
a jenom napůl přijímám
její existenci

snad ještě chvíli vydržím alespoň
blikat do šera