přidáno 16.09.2008
hodnoceno 1
čteno 1489(14)
posláno 0
Zrcadlo s křišťálovým rámem
a draho vykoupeným obsidiánem
zasazeným a složeným
do jednoduchého ornamentu .

Stojím tam
ve všudypřítomné nicotě
a oblékám si smrt .

Už dávno
narovnán je labyrint
silou osvícení plaché hvězdy .

..vzpomínáš ještě..

..na zmožená rána
po snu co pulzoval , tloukl
a k sobě tě tiskl ,
na zlomek oslepujícího světla
protavený klíčovou dírkou
do běžné noci ,
na nehybný lom pohledu
( který jsi vlastně vůbec neviděl )
ukrývající pramínky oceánu
a zlatavý prach vesmíru..

Jednou tohle dopovím ,

plnou hrst lásky tříště
rozseji do éteru
a k nohám
všech plachých hvězd .
A ke krku ,
až zapnu onen háv .
přidáno 17.09.2008 - 19:51
..plné hrsti lásky... závidím těm hvězdám :o)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Láska : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : S úsměvem je tma průhlednější
Předchozí dílo autora : Čekání na divoký déšť

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming