Láska

Zrcadlo s křišťálovým rámem
a draho vykoupeným obsidiánem
zasazeným a složeným
do jednoduchého ornamentu .

Stojím tam
ve všudypřítomné nicotě
a oblékám si smrt .

Už dávno
narovnán je labyrint
silou osvícení plaché hvězdy .

..vzpomínáš ještě..

..na zmožená rána
po snu co pulzoval , tloukl
a k sobě tě tiskl ,
na zlomek oslepujícího světla
protavený klíčovou dírkou
do běžné noci ,
na nehybný lom pohledu
( který jsi vlastně vůbec neviděl )
ukrývající pramínky oceánu
a zlatavý prach vesmíru..

Jednou tohle dopovím ,
až
plnou hrst lásky tříště
rozseji do éteru
a k nohám
všech plachých hvězd .
A ke krku ,
až zapnu onen háv .