Rouhavá

snad že půlí se můj věk
snad že únava
či vztek
snad proto ta nálada rouhavá
kdy jsem si řek:
"Máš zpoždění, smrti!"

a ona si povytáhla umolousané ramínko kdysi zřejmě bílých šatů, co se jí svezlo po pažní kosti potažené průsvitnou kůží - takhle nějak si totiž představuji smrt, i když by klidně mohla být obtloustlá a růžolící, protože ona jediná se pořád cpe a má se tím líp, čím lidé hůř

konečně
jsi tu
v hábitu
naboso
slibuji
budu se chovat statečně
až k meritu
tvé návštěvy dojde tu
ale prozatím
tu kosu opři nakoso
a neodři mi tapetu!
stála mě majlant

když dovolíš
naposled
kafe dám si
- ne, nejde mi o smlouvání
ale v rámci
institutu posledního přání
mi snad vyhovíš
sakryš
těch pár minut tě přece nezabije

kterej dobrák
snad stodvacet járů
dlouhou čáru
vyryl mi do dlaně?!
křivolakou
a imrvére na hraně
a s odřenejma ušima
unikám ze spárů
Fénix pták
ohnivák
z popela do popela
vstávám
odolávám
i když dobrým zprávám
se věří čím dál hůř
(paní domovnice, nevíte kam se odstěhoval ten idealista ze čtvrtého patra?)

promiň smrti
to kofeinu příval
mi jazykem vrtí
slova jak smečka chrtí
řinou se
kdybych to byl býval
věděl
dal bych si meduňkový vývar
s medem
a neomaleně zíval
což je ale neslušné při úmrtí
a navíc nemám rád čaj
no nic, popojedem...

kde jsem to přestal?
aha už vím
že život snílky trestá
zklamáním
že mrkev přede mnou
- asi stopadesátášestá
už už ji doháním...
kurva!
zas uniká
tyhle blbý fóry
z oslíka
udělaj cynika
seru na mrkve
radši si zapálím
i když mě ministerstvo zdravotnictví varuje
a matka pláče

zatímco se tu vykecávám, návštěva se zvědavě naklonila nad můj hrnek

chápu
končím své tirády
už žádné průtahy
kosu máš támhle za zády
slabší povahy
jděte za plentu
v tomto momentu
jde o pointu
celé estrády
co se hraje nepřetržitě od roku 1974

a ona si jen povytáhla umolousané ramínko kdysi zřejmě bílých šatů, co se jí opět svezlo po rameni a natáhla se pro kosu

zavírám oči
teď to trochu štípne
řekl bych
duše se kamsi odporoučí
tělo bez ní chcípne
- šeptá se v kuloárech řeholních
i cynika už přešel smích
Bože
zuby nehty doufám
že nejsi malicherný hnidopich

víčka svírám
kolem ticho
- ale ne to hrobové
oči otevírám
nikde nikdo
jen
na tapetě šrám
pod ním písmo hůlkové
"PŘIJDU JINDY, TRAP SE DÁL"