bezejmenná

slůvka snad po sté na papír vkládám
je to jak dýchání tak snadno to zvládám
myšlenky ve věty teď bez studu měním
něco je pravda pravd a zbytek sněním

na tužku čím dál víc a víc znovu tlačím
bych předal jí to, co v duši pytlačím
jak rybář tiše na břehu u řeky sedím
co osud mi chystá dál opravdu nevím

poslouchám ticho, co jen ticho ruší
v hrudi mi srdce jak zvon hlasitě buší
zavřu své oči a do tmy za nimi hledím
krev v žilách si dobrou whisky zředím

slůvka snad po sté na papír vkládám
dneska snad po sté svou duši okrádám
myšlenky jak stádo hřebců hlavou se běží
do všech světových stran za trávou svěží...