Říjnový čas

 

Vítr se ti dostal pod košilku.

To jsis otevřela dveře jen na malou chvilku.

Jako ty se probouzelo ráno, tvé polonahá tělo,

jen tak mlčky státo.


Co dělat mysl netíží,

co víš, když se vůně kávy přiblíží.

V radiu hlásili, že celý den,

bude padat sprcha jen.


Vítr foukal a zas někam prchal.

Kalhotky, legíny,

trochu volné tričko.

Běžící hodiny pozdvihly ti víčko.


Co bude nebude necháš

na náhodě.

Blbosti hned utneš,

pošleš je k vodě.

Neděle započala

i slunci nechce se vstávat.

Na rtech pár drobků bábovky

v hrnku dopitá káva.

Říjen už přes půli.

Nic nedá se dělat.

Snad návštěvou muzea

budeš moci se trošku vzdělat?


Sama si odpovíš, že už jej

znáš, jak vlastní boty.

A proč se vlastně hnát

do té sloty.