Pokus o dětskou poezii, napsáno již dávno
 12.07.2024
2
542 (7)
0
Byl jednou jeden dědeček

Byl titěrný jak hříbeček

Žil dlouho v temném lesíku

Jak divá v blecha v pesíku

Děd Ečök tak mu přezdívali

Každý den mu lásku darovali

Mladé šelmy své muže opouštěli

Aby věnečky z lávek dolů spouštěli

Rázný to byl muž jak pod matrací hrách

Ogar statečný však vyrostl v Uhrách

Žil tam skromně v nuzném budlíku

Všemocný on jak snítko rulíku

Vždy byl králem parketu na veselce

Spodničky odcizil tam kdejaké selce

Vždy po guláši rudá líčka měl

A jeho břuch tak spokojeně pěl

Ryčně jako stvůry hrozitánských slují

Zněl hlas sytý až nad vrchol tůjí

Moudré jeho vousy děly na měsíce

Neb on nosíval toulavé střevíce

Ani důvtipu Děd Ečök nepozbyl

Však tajuplné doušky pravidelně pil

Horké mlíčko Kozlíka Rozumbrady

A k tomu kašičku bystřence ze zahrady

A když budete dítka někdy u Dunaje

Snad vám tichý hlásek do oušek zavaje

Snad tam v dáli spatříte človíčka

Teď však spěte zaklopte svá víčka
 30.07.2024 20:19
gajda: Zajímavý koment
 30.07.2024 08:30
 gajda
Myslím, že jsem dědu Ečöka viděl letos v březnu v Bratislavě. Byl už večer a on seděl v zahrádce nějaké kavárny pod bratislavským hradem a na někoho čekal. Co pil, to jsem si nevšiml (ehm, nebyl jsem sám). Předpokládám, že má v Bratislavě rodinu, jinak by tam nejezdil a na koncertě k nedožitému výročí Stanka Zamborského jsem ho taky neviděl. Kdoví jestli vůbec rozumí vážné hudbě, když pochází z tak nuzných poměrů.

Z divé blechy v pesíku mě div neranila mrtvice, to je hlod k pohledání.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.