Pohádka o dědečkovi

Byl jednou jeden dědeček

Byl titěrný jak hříbeček

Žil dlouho v temném lesíku

Jak divá v blecha v pesíku

Děd Ečök tak mu přezdívali

Každý den mu lásku darovali

Mladé šelmy své muže opouštěli

Aby věnečky z lávek dolů spouštěli

Rázný to byl muž jak pod matrací hrách

Ogar statečný však vyrostl v Uhrách

Žil tam skromně v nuzném budlíku

Všemocný on jak snítko rulíku

Vždy byl králem parketu na veselce

Spodničky odcizil tam kdejaké selce

Vždy po guláši rudá líčka měl

A jeho břuch tak spokojeně pěl

Ryčně jako stvůry hrozitánských slují

Zněl hlas sytý až nad vrchol tůjí

Moudré jeho vousy děly na měsíce

Neb on nosíval toulavé střevíce

Ani důvtipu Děd Ečök nepozbyl

Však tajuplné doušky pravidelně pil

Horké mlíčko Kozlíka Rozumbrady

A k tomu kašičku bystřence ze zahrady

A když budete dítka někdy u Dunaje

Snad vám tichý hlásek do oušek zavaje

Snad tam v dáli spatříte človíčka

Teď však spěte zaklopte svá víčka