srdce člověka kde je?

https://www.youtube.com/watch?v=yVUMLXre1AM




ta půlnoc čirá jako voda
soumrak pomalu svírá
chorý měsíc bloudí
halucinogeny, psychedelika
zapomenuté svazky duše
beznadějně uvězněné
lidský svět schvátilo spaní
amnézie vzduchem se šíří
kondenzační čáry máry
než ozve se zaklepání...
na srdce člověka

má dveře - za nimi návštěva
jeho hlas svědomí

„klepá na dveře, víc a víc -
někdy neozve se vůbec nic
- pranic víc.“

rozum praví: " jsem omezený"
někdo touží se probudit...
jiný miluje zvrácený svět
a i když možná andělů na tisíc
musíš si cestu projít sám
z mnoha úhlů vědomí
pochopit že vše je ve tvé moci
jsme jen nemocní
oblbnutí a podivně poslušní
tam kde má být pozornost
míříme k propasti


Toužíme a často nevíme po čem
jsme ztraceni jako krysa v labyrintu
běháme dokola
marně hledáme venku
tam je jen zapomnění,
vypnutý duch
jen procesí otroků a strojů
Zde již nemáme jména
ale čísla ...
šrotiště životů
orgánů na součástky
klonománie, svět zmatků
(zvratků)

Purpurové řeky v pohybu
hedvábem svým slunce cloní
mysl je síť neuronů
stíháme už jen uhlíkovou stopu
plní se a vlní myšlenky strachu
bázeň neznající pravdu
takže srdce si zavíráme
bezbranní proti jedu
„srdce přesto tluče -
„o vstup žádá,“ - křičí "jsem tu"
„bloudíš a nemáš začátek ani cíl"


to je to - a pranic víc.“

Nabrala má duše síly,
neváhala ani chvíli:
uslyšela zaklepání dávno
jen mé tělo ochrnulo
spí spánkem nebožtíků
žijící mrtvoly plouží se po chodníku
hledajíc signál na wifinu
a srdce dál a dál tluče
- i kdyby vám to rozbilo hlavu
budete připojeni ...

nemyslete na to víc;
pravda je a vždy bude
kdo hledá snad ji najde
a když ne tak v hrobě jistě

zmohlo nás spaní,
neslyšeli jsme kokrhání
jitřenky hlas k probuzení
jen polnic ryk a války zvuk
když někdo prohlásil že je Bůh
ukazoval prstem do spícího davu
komu setne za neposlušnost hlavu
kolik černých ovci ji zvedne a opustí řadu?
lehké zaklepání srdce ví...
kdo z vás tu řadu opustí beze strachu


je čas srdce pozvat na návštěvu do svého holobytu!