Róza a král

Měsíc na obloze
svítí na nahé křivky svůdné Roze
tam u rybníka v podzámčí
Rozárka o půlnoci nahá tančí

A v okně zámku sedí sám pan král
co by si dívku milou tuze přál
avšak milovat vesnickou dívku
to se prý nesmí
tak jeho usedavy pláč je slyšet do tmy

Róza nic netušíc ve dne spí
v noci žije
krůpěje potu pak v rybníku si umyje
a král sedí v okně jako každý večer
včera byl za svatého svatořečen.