Jsi Mars a já Venuše,
jsi tužka, co už nepíše
a já básník bez kůže,
co vyhodit ji nemůže.
Jsem nahá jako David,
a přesto zahalená svými city,
víš, já nechci se Tě zbavit,
ale šeptaj mi to všichni, dokonce i sám ty...
jsi tužka, co už nepíše
a já básník bez kůže,
co vyhodit ji nemůže.
Jsem nahá jako David,
a přesto zahalená svými city,
víš, já nechci se Tě zbavit,
ale šeptaj mi to všichni, dokonce i sám ty...
30.01.2024 20:00
denisa
Zajímavej text, ale jakoby dost násilně tlačený na rým za každou cenu, myšlenka dobrá, celkem se mi líbí obrat básník bez kůže, je to dobré přirovnání a otevírá to představivost. Rozhodně by báseň mohla být i víc konkrétnější.Také by bylo fajn pracovat více s rytmem a zvuky. Ale s tím máme dost problému skoro všichni co píšeme. Ale je dobré mít zpětnou vazbu. Taky bych se nebála experimentovat, překračovat hranice atd. co říct... přesto jsem ráda četla protože jsou tam místa co mě zaujala. Hezký den. A je to jen názor jednoho neumětela který se zastavil .)
30.01.2024 18:21
Hanulka
Glorie : moc se mi líbí - "zahalená svými city", ta se Ti povedla. Děkuji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.