jo

Roztírám po válu mouku

bříškama prstů

těsto se lepí na dlaně

nevím kde jsi

ale vím že na mě myslíš



možná stloukáš dům pro panenky

pro myšky od Maileg

bude mít výtah kterým nikdy nejezdím

střešní okno s deštěm

sten větru

stloukáš dohromady schody do sklepa smích rub řeči

řek jsi že beze mě nedokážeš žít

že se zastřelíš

a pak všechna ta slova nalil do flašky s destilovaným hadem a

přilepil na sklo

každá je děvka



Eva

dopadla potichu na zem

kutálí se po podlaze

mění přes sklo tvář

a ty si z ní potajmu přihýbáš



prokousnutýma očima


Přidat názor