Momentky života

pustím si kladivo na nohu
a budu mřít
zatáhnu žaluzie
má bílá kočka zadrnká za nitku jak na kytaru
vysměju se jí
neklidně půjdu spát
-
poběžím z kopce před chlapci v černém oděvu
zkusí polapit mou hlavu do sítě na motýly
stejně si řeknu, že miluji kopce z kterých se kutálím
na jazyku hořkost
pak zmrzlina ochladí
těžkost boulí

-
a všechen můj strach je velká nadýchaná bublina
puchýře na duši se časem rozmělní na jádra písku pláže
jednou si dáš mojito na lehátku a zjistíš že se ti chce plakat
nemůžeš za to že tě jiní v sobě udusali a neznají moře

-

bolí tě fialová trhlina v žílách
bolí tě slova o malých lidech
bolí tě paruka plná cizího pižma
bolí tě nemoc kterou jsi potkat nemusela

-

ale po sto padesáté se pokusíš nadechnout a žít znova

-
strach má modré a hodně nadýchané kalhoty
a o mnohých krásách žití jsi nikdy neslyšela
máš radost i strach když se tvé sliny vpíjí do kočičích hlav

ve snech se snažím chápat a mlátit hlavou do olova
ráda se projdu zahradou Prahy
když zařvu - prozře jedinec
nikoli dav