25

Jeden z největších dezolátů,
který jsem v životě potkal,
byl jistej borec z Ostravska.
Dealoval auta na černo,
chodil po diskotékách, aby se mohl porvat
a když někdo potřeboval,
tak dokázal sehnat všechno svinstvo světa.
Jednou ho to doma přestalo bavit a odjel do Kanady.
To mu bylo 22 let.
Říkal mi: "bráško, tady je to země zaslíbená pro všechny zevly a nefachčenka.
Už tady řídím tři roky a bez řidičáku.
Jednou jsem dostal od vlády bububu a nic, jezdím dál."
Posunul si čepici z čela a poškrábal
se na kostnatých zádech.
"Tady se policajti perou jenom se psem nebo s bráchou
a kdybys řekl, že ses lgbtq+ tak ti ještě vykouří péro, omluví se a vezmou tě domů."
Měli jsme pár piv a on mi opakoval:
"ty vole kámo já bych chtěl manželku a děti,
to by se mně fakt líbilo ty vole"
a u toho psal zprávu
osmnáctileté Korejce, kterou se snažil už pár týdnů přefiknout.
"Ty vole onehdy jsem na ni nastoupil
a že ju vemu k sobě dom.
Cukala se jak ryba na pánvičce"

Opravdovej psychopat, kterej získal pocit, že může všechno
a všude.
Zbytečná existence, která zatraceně umí žít.
Osedlal si život a je mu jedno jak pevně
mu drží sedlo.
Člověk by ho zavřel a přitom obdivuje jak je plnej života.
Žije víc než my.
Naplno, bez limitu, ze dne na den.
Život, kterej zabíjí, ale ty ho nezabiješ.
On žije,
my umíráme.
A tak jsem tam do rána pil s tímhle klukem, kterýmu je
o deset let míň než mně.
25.