Potajmu

Potajmu
vkrádat se do cizích pocitů,
v očích těch hledat hluboký cit.
Slova
- jež šeptají -
v srdcích zní potichu,
však lano záchranné
promění v pouhou nit.


Touha,
jež rozpouští rozum a poslušnost.
Tělo,
jež opouští důvtip a ctnost.

Tvářit se oddaně,
schovat se za slušnost.
V mysli však nevědět,
kdy křiknout

"Dost!".


Jak snadné
zdá se být
prosit pak o milost.
V záchvěvu slabosti
podlehnout chuti.
Na chvíli
v rukách svých
tisknout si k hrudi skvost.
Alespoň na moment
nepřijít si chudí.


Duše
jenž svazuje přetěžký chtíč,
v tichosti prosí se
vzájemně o soucit.
Pocitů vlna však
- ten prudký bič -
vrací se pro lásku
s níž
v nich dlí klid.