...až se ucho utrhne

Holčina, tělo jak leštěné,
nádherně vábivé paže.
Tiše mu šeptala: "Ještě ne."
On jenom přitakal: "Baže."

Chtěl by již z rozkoše ulízat,
prý že je daleko ráno.
Blonďaté peřeje v půli zad.
Řekl jen pokorně: "Ano."

Toužil být doteky opojen
v podstatě na každém místě.
Řekla, že nejde snad o to jen.
Procedil přes zuby: "Jistě."

Znovu když na pohled tázavý,
ona jen "Možná." a "Kdoví.",
v domečku v údolí Sázavy
řval jako kapako soví...