Já klesal jsem a možná bych i klesnul.
Tak děkuji,
že na můj němý dotaz,
jeden z moudrých ,
tichospásně hlesnul.
A přiznávám ,
že z pouště zraku mého ,
já v danou chvíli nepochopil jsem ho.
To, že není možné všechno znát,
jak důležité je se smát.
Že každá chvíle života je krásnější než nicota.
Že vděčné může býti pozorovat svět, když kolem není moře vět.
Moře se ale nesmíš bát, i když z něho jde někdy chlad.
Až ve všech zkouškách obstojíš,
tak potom , snad i vytušíš.
Co budeš chtít říct,
až budeš děd.
Jak sdělit za pár krátkých vět,
To , že nedocenitelné
je moci sdílet tento svět.
Tak děkuji,
že na můj němý dotaz,
jeden z moudrých ,
tichospásně hlesnul.
A přiznávám ,
že z pouště zraku mého ,
já v danou chvíli nepochopil jsem ho.
To, že není možné všechno znát,
jak důležité je se smát.
Že každá chvíle života je krásnější než nicota.
Že vděčné může býti pozorovat svět, když kolem není moře vět.
Moře se ale nesmíš bát, i když z něho jde někdy chlad.
Až ve všech zkouškách obstojíš,
tak potom , snad i vytušíš.
Co budeš chtít říct,
až budeš děd.
Jak sdělit za pár krátkých vět,
To , že nedocenitelné
je moci sdílet tento svět.
23.06.2023 07:53
Popravdě má tohle dílo pro mě dvě roviny. Obsah, myšlenka mě oslovuje, je tam životní moudro, vlastně několik. Druhá rovina je forma, kterou jsi to napsal. Cítím, že ty délky vět rozdílné nejsou úmyslně, a to je právě to umění, a někdy dost těžké, myšlenky vměstnat do stejných formiček, aby výsledný dílo nebylo rozhárané a nepůsobilo neučesaně.
23.06.2023 06:37
Hanulka
Velmi povedená, nadchla mne. Krásná ! Děkuji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.