|
|

Jdu městem, jako kdybych šlapal v mechu
skrz větve mrakodrapů cítím proud tvých dechů
řehtají zebry vesele, že džungli vládne noc
jde Tarzan polonahý své dívce na pomoc
nejsem lev salónů spíš šakal v nízkém běhu
mé boty žralok dávno cení zuby k břehu
plížím se pod obraz a pod obrazem ležím
a pak zas vyskočím a běžím až k těm věžím
myslím tím skaliska, ty štíty velehorní
Tarzan a Jane, lijánou spojeni a svorní
v odrazech výloh maloobchodních se zrcadlíme
neóny na hladině řeky přes škleby opic nevidíme.
Džungle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prosto
Předchozí dílo autora : U fotografa
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
napp1ng bookworm» narozeniny
Vladan [14], marinka [10], Gabriela Malá [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

