Pověst

Pod rajhradským benediktýnským klášterem se odedávna rozprostírala tajná chodba, která vedla až na vzdálený brněnský hrad Špilberk.
Legenda praví, že chodbu mniši vykopali, jakožto poslední možnost úniku, v dobách, kdy se okolím toulaly loupeživé bandy, které okrádaly, vraždily a znásilňovaly, co jim pod pracky přišlo. Tehdá byl opatem tohoto kláštera jistý otec Benedikt původem z Brna. Na opata tedy čekal nelehký úkol. Musel v případě nutnosti dostat důležité svitky a obyvatele do bezpečí brněnských hradeb. Brno se možná zdálo být takřka za rohem, ale cesta by trvala nejmíň den, ale tolik času opat neměl. Radil se proto s ostatními mnichy a společně dospěli k závěru, že by se dala vykopat chodba vedoucí až na Špilberk.
Ihned se dali do práce, jenže nebyli dost rychlí - lapkové zaútočili, když už k Brnu chybělo jen pár metrů.
Mniši se rázem rozutekli po okolí zachraňovat co se dalo.
V podzemí zůstal jen otec Benedikt, který se rozhodl všechny stůj co stůj zachránit. Vyslal tedy své modlitby k Pánu a následně ke svatému Petru a Pavlu. Duchové oněch posledně zmíněných svatých vstoupili do jeho těla. Tak se otci Benediktovi podařilo dokončit chodbu, zachránit lidi a svitky.
Jenže té moci na něj bylo až moc, takže podlehl vyčerpání a následně zemřel. Mniši na jeho počest pojmenovali svůj řád benediktýnským a v samém srdci svého kláštera vystavěli kostel sv. Petra a Pavla. Vstup do chodby pak zavalili velkým kamenem, aby ji nikdo nemohl nezneužít.
Traduje se, že v případě potřeby se kámen odvalí a chodbu bude možné zase využít a sám otec Benedikt vás odvede na její konec.