 14.04.2023 5 307(11) 0 |
Krví z hroznů naplněné dno sklenky,
kapka z ní zůstala Ti na kontuře rtu,
stekla v pramínek hustě rudý, tenký,
ptáš se, zda jazykem ho nesetřu.
Špičkou ze světa jsem ho sprovodil,
pohodila sis loknami svou dlaní,
prohnutím v zádech žádáš, abych si Tě podmanil,
tvaru tvé halenky právě jsem nalít.
Po zdech malujeme vášnivým stínem,
hyneme touhou po našich tělech, Rubby
otrávili jsme se oba stejným vínem,
otrávili jsme se chtíčem a míříme do záhuby.
kapka z ní zůstala Ti na kontuře rtu,
stekla v pramínek hustě rudý, tenký,
ptáš se, zda jazykem ho nesetřu.
Špičkou ze světa jsem ho sprovodil,
pohodila sis loknami svou dlaní,
prohnutím v zádech žádáš, abych si Tě podmanil,
tvaru tvé halenky právě jsem nalít.
Po zdech malujeme vášnivým stínem,
hyneme touhou po našich tělech, Rubby
otrávili jsme se oba stejným vínem,
otrávili jsme se chtíčem a míříme do záhuby.
15.04.2023 - 22:32Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Flagranti venenum : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Probuzení ze sna do noční můry
Předchozí dílo autora : Lásku máme v srdci
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
