Seděl jsem u stolu
Počítal Marie
(Ačkoliv dávno vím
Že jsou jen dvě)
Jedna mě nahaní
Že prý mě zabije
Dělá mi kázání
A rukojetí mává
Sem a tam
Deštník se zabodává
Vně rány spatřuji
Obrysy mateřských pudů
A uvnitř
počátek sebe sama
S tou druhou stojím
Ve dvě na balkoně
Počítá kluky na prstech
(Ne moje, ale její)
Jako bych tu holku
znal celá léta
listopad u konce
a věci se dějí
Padáme z balkona
volným pádem
A kluci z jejích vět
Padají s námi
Počítal Marie
(Ačkoliv dávno vím
Že jsou jen dvě)
Jedna mě nahaní
Že prý mě zabije
Dělá mi kázání
A rukojetí mává
Sem a tam
Deštník se zabodává
Vně rány spatřuji
Obrysy mateřských pudů
A uvnitř
počátek sebe sama
S tou druhou stojím
Ve dvě na balkoně
Počítá kluky na prstech
(Ne moje, ale její)
Jako bych tu holku
znal celá léta
listopad u konce
a věci se dějí
Padáme z balkona
volným pádem
A kluci z jejích vět
Padají s námi
27.03.2023 11:14
ukrytá v máku: Přiznám se, že jsem nad tím technicky vůbec nepřemýšlel. Spíš mě často unáší volný verš, nějaká situace a vlastní cit. Ale tady uznávám jsem se celkem náhodou dostal k poměrně velké schematičnosti, ale tím, že mě hnaly pocity a obrazy jsem určitě nechtěl všechna místa nasílu dorýmovat. Takže záměr vázaného verše tam nebyl, ale chápu ten pocit neucelenosti.
26.03.2023 22:46
Nevím, jestli je to pokus o vázané verše...? Každopádně máš v básni pár velmi zajímavých míst...celkový dojem mi ale kazí nedotažené verše, chybí mi ucelenost...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.