U řeky

Cesta kolem kouřové řeky,

kterou zrána přikrývaji obláčky par.

Lavička, kterou stvořil padlý strom,

posmutnělé srdce 

usedá s lidskou schránkou.

V očích zbytky deště,

nebo snad to byla hrstka slz.

Sluch zachycoval trylky pěvce,

nad hladinu vyskočil pstruh.

Dík smím projeviti stromu,

co snad tisíc let tu byl.

Řeka ztratila svůj závoj.

Pár kachen dloubající do břehu,

ledňáček se mihl jako náboj,

snad i když spí, je ve střehu.

Jdi, řekla mysl.

Srdce má dál svou sevřenost.