Slova

Špička brku usrkla z kalamáře,

krasopis, téměř malba slov,

kronika započala zachycovat

momenty prošlé doby.


Ve džbánu několik hltů vína,

sklenice plná po okraj,

ve slovech se skrývá,

napověda říká že jinotaj.


Slova už plní stránku druhou,

vínem oblařen je ret,

písař ja vlastně času sluhou,

kdopak bude psát, 

až bude starý kmet.


Snad že tahle myšlenka 

netrápí jej teď,

cože bude zítra, 

i židle praví, dále pevně seď.


Brk slova dále kreslí,

v džbánu vína už jen polovic,

napovídat nikdo nesmí,

v té knize nebylo by nic.