SMOLÍČEK PACHOLÍČEK

Zlaté parohy jelen své nese
míří k chaloupce ukryté v lese
s jelenem v chaloupce Smolíček bydlí
a sociálka netuší,kde tam vlastně sídlí.

Smolíček je sytý,zdravý a čistý
přesto si jelen není moc jistý
že by kluk neskončil v ústavu
přes všechnu péči, i tu stravu.

Jezinky, ty úřednice potvory
cpaly by se k němu všemi otvory
a těžko by dbaly že i v dobré víře
o kluka stará se jen lesní zvíře.

Denně Smolíčkovi na srdce klade
dobře mé poslouchej,ty malý smrade
kromě známé ti lesní zvěře
nikomu neotvírej ty naše dveře!

Však Smolíček puberťák,nehodný to smrad
nedbal jelena a těch jeho rad
a když jelen na pastvu jako vždycky odešel
přemýšlel ten výlupek,jak by zákaz obešel.

Po světničce v chaloupce,od zdi ke zdi putuje
plaší se mu hormony taky trochu mutuje
po chaloupce bloumá,nervózní má krok
pomalu mu táhne na patnáctý rok.

Jelen ten si najde vždycky svoji laň
a Smolíček chudák,má jen svoji dlaň
Tak se jednou stalo,nikdo by to netušil
ženskou rukou kdosi,na dveře tam zabušil

A Smolíček sám,jako rybka v tůni
ucítil i přes dveře,vábnou ženskou vůni
v okamžiku zapomněl na jelení rady
dveře lehce otevřely těch jezinek vnady

Smolíčka pacholíčka jezinky pryč vedou
po cestě lesem párkrát ho svedou
Smolíček v ústavu není už panic
a tato pohádka - nestojí za nic.