08.02.2023
3
725 (11)
0
Kočička světem bloudí,
svou cestu nezná dál,
slova těch, kteří ji soudí
vítr do rukou si vzal.

Dokola stále chodí,
cesty, jež dávno si prošla,
stejným blátem se brodí,
nic nového nenašla.

Packy má jako led studené,
teplo však přestala hledat,
srdce má nyní z kamene,
komu jej může předat?

Mráz se jí dostal k plicím,
ví, že konec se blíží,
stane se tvorem spícím,
a to její duši tíží.
 09.02.2023 19:18
Pokud budeš dál tvořit, čti dobré současné básníky, i tady jsou, třeba ukrytá v máku, a hledej témata úměrná tvému věku... vypíšeš se... talent tu vidím. Jen pozor na tzv. červenou knihovnu, to jsou texty bez hloubky, povrchní, užívající s oblibou slova jako srdce, pláč, prázdnota atd.
 09.02.2023 18:08
Gora: Díky, upřímně jinak psát ani neumím, ale mám to takhle ráda:)
 08.02.2023 19:52
Celkem zručně zveršováno, ale to téma je /na mě/ moc patetické/srdcervoucí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.