Růženín rukama,
na prsou svírám.
Do vesmíru přání svá,
s nadějí posílám.
Při pohledu z okna,
jako by život skončil.
Možná je to tím,
že začal podzim.
Stěna plná fotek,
konec dětství napovídá.
Kde je ta hranice?
Čas mě lapil jako rybářské sítě.
Vrátila bych se,
ne že ne.
Ale víra v pozitivno,
mě kupředu žene.
na prsou svírám.
Do vesmíru přání svá,
s nadějí posílám.
Při pohledu z okna,
jako by život skončil.
Možná je to tím,
že začal podzim.
Stěna plná fotek,
konec dětství napovídá.
Kde je ta hranice?
Čas mě lapil jako rybářské sítě.
Vrátila bych se,
ne že ne.
Ale víra v pozitivno,
mě kupředu žene.
13.01.2023 12:58
Hezký. Zajímavý je, že nostalgie funguje v každém věku. A já s pěti křížky si říkám, proč jsem (občas) řešil svůj věk v minulém století...
Jo a originální název...
Jo a originální název...
12.01.2023 23:26
Přesně takhle píše básně moje dcera. Vzácně teda. Hodně zdaru. Dětství už nehledej. Je pryč.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.