Brašna

Roztéká se jedna porce.
Co vězněna je na motorce.
V brašně téměř černé kůže
Na ní vytepána růže.
Jak náhle mne strhla z trůnu.
vůně tekoucího
romadúru.

Koupil já jej kdesi v Lídlu
večer měl byt k jídlu.
Teď ve své lepkavosti
uvedl mne do s prostosti.
Brašnářka mi říká pane
co pak vám sté brašny vane.
Mám ji říci že jsem hlupák
misko mozku že mám šumák.
Dopustím se jiné verze
jinak ani nelze.
Z úst už se lživá věta line.
Je to dílo mé zhrzené přítelkyně.

Nevěřícně ale přesto
hodí na mne oční gesto

O něco se pokusím než ly se zadusím.
Říkám tedy slova díky
Pročpak přiznávat svoje
hříchy.